Je v našich dětech Cosi maličkého
Ty ručky boubelaté Bochníčky
pro bohaté
Je v našich dětech
cosi napořád

A kolikrát se nás ptají

Jak ještě daleko máme to domů?
Cedule klamou?
Proč je papír bílý?
Proč ptáci hnízdí v korunách stromů?
Jak mockrát můžu se v životě
zmýlit?

Ale člověk je jako harpuna
Vylétne a zabodne se do zad první velrybě
kterou spatří
Avšak necítí úlevu lovce Cítí jen bolest
velrybího hřbetu...

Je v našich dětech Cosi dospělého
Ty ručičky jako
kleštičky

Je v našich dětech
                     Je i v nás